Českou televizi ovládají rodinné klany a ročně v ní zmizí miliarda, říká Luboš Xaver Veselý

Rozhovor s Lubošem Xaverem Veselým:

Jak byste se vy sám charakterizoval?

Tak to nejdůležitější, co bych asi řekl, je to, že jsem v uvozovkách principál cirkusu, protože jsem s kolegy založil internetovou televizi a k tomu YouTube kanál a mám pocit, že všechno, co se tam po té programové stránce děje, tak mám na starost. Takže někdy řešíte i osobní problémy těch lidí, řešíte, když někdo potřebuje na dovolenou a řešíte, když si někdo stěžuje, že někdo něco řekl. A já si vlastně připadám někdy jako vedoucí na pionýrském táboře. Vzpomínám si, že jsem kdysi dělal nějaký rozhovor a oni tomu dali název Život mezi mikrofony. A ono je to pravda, protože já jsem se někdy v sedmnácti letech začal živit muzikou a měl jsem skoro dennodenně v ruce mikrofon. A potom jsem přešel volným krokem do prostředí rádií a zase byly mikrofony. Takže pro mě je mikrofon vlastně už parťák. Vzpomínám si, že jednou jsme se na základní škole bavili se spolužákem a jedna učitelka přišla k té lavici a – tenkrát se to ještě mohlo – dala mi strašnou facku, kterou jsem měl ještě dva dny na tváři obtisklou. A říkala mi: “Pamatuj si, Veselý, že tě to žvanění neuživí.” Ale v tom se spletla. Co jsem asi minul, je to, že já asi nebudu nikdy manažer. Protože ty útrapy manažera… No to chraň Bůh. Já jsem si vždy myslel, že manažer sedí a rozdává úkoly, ale on také musí třeba volat známému lékaři, jestli by toho či onoho moderátora nevzal teď hned, protože ho zítra potřebuje na pracovišti. A když lékař řekne, že odpoledne nemůže, že musí jet vyměnit gumy, tak manažerovi nezbývá nic jiného, než zavolat někomu, koho zná, aby přijel pro auto, vyměnil gumy a auto zase vrátil. Ale možná právě to je ten managing.

Jak vy to vlastně máte s tou Radou České televize? Vy jste členem od května 2020, nicméně od té doby se na vás snáší všelijaké útoky. O co vlastně jde? Komu jste trnem v oku a proč?

Já jsem doposud členem Rady České televize, shodou okolností zasedá zítra. Pozvánku jsem zatím dostal, nicméně jsem v procesu odvolávání, protože mě volební výbor Poslanecké sněmovny navrhl odvolat – a to za vulgaritu, kterou jsem řekl na své sociální síti vůči paní Vašáryové. Ale toho vůbec nelituji. Měl jsem akorát použít jiná slova, ale to není důležité. Komu jsem trnem v oku? Nevím. Já mám jiný názor na fungování České televize a s velkým odporem jsem se potýkal už v okamžiku, kdy jsem tam kandidoval. Česká televize je svým způsobem rodinná firma.

Jak rodinná firma? Není to veřejnoprávní médium?

Je to velká firma. Sám bývalý ředitel Dvořák řekl kdysi na semináři v Poslanecké sněmovně, že z České televize ročně mizí miliarda. Je to k dohledání na YouTube. A v čem je to rodinná firma? V tom, že ji ovládají rodinné klany a já jsem takové věci vždycky říkal nahlas. Stal jsem se tak velmi nepohodlným radním a těm útokům směrem z Kavčích hor čelím od začátku. By jsem naprosto otevřeně varován: S takovými názory tu kandidaturu stáhněte. Bylo mi i vyhrožováno. Dostal jsem anticenu Zlatý citron – cenu pro nejhoršího moderátora – a posléze jsem se dozvěděl, že to bylo vlastně na základě nějaké intervence České televize. Od té doby je to tlak na tlak. A já jsem na Radě České televize otevřel různé věci, načež jiní radní – neříkám, že všichni – okamžitě vytahovali telefony a psali SMS svým spřáteleným politickým stranám a poslancům a tak dál. A byl jsem to já, kdo se ptal, jak je možné, že Tomio Okamura, coby předseda parlamentní strany, nebyl sedm let pozván do Otázek Václava Moravce? Nemá ta televize být otevřená všem? Vysvětlení pak dal bývalý radní – že ho pan Moravec nemá rád. Bylo to na veřejném jednání rady, takže je to všechno dohledatelné. Pak třeba ve chvíli, kdy se zjistilo, že jakousi reportáž v pořadu Reportéři ČT si zaplatila zbrojařská firma, tak se kolem toho chodilo po špičkách. A já se pořád domnívám, že jestliže jde o investigativní pořad – notabene na televizi veřejné služby – tak si tam přece nikdo nic nemůže koupit. A též jsem věděl delší dobu o tom, co se děje kolem redaktora Hynka. Víte, já dostávám spoustu informací nebo podnětů od lidí – jeden z těch mých pořadů na YouTube je takový, že si píšu s lidmi, odpovídám na jejich otázky, bavíme se o věcech – a já vidím, jak lidé vnímají Českou televizi. Přinejmenším výsledek toho zpravodajství a publicistiky je napasovaný na zákon o České televizi. Ale ta televize, bohužel, v mých očích neplní tu službu, kterou by měla. A po mých zkušenostech mám někdy pocit, že je to v jistém slova smyslu – a já se tomu slovu chci vyhnout – mafie. Teď za ředitele Součka vidím snahu něco změnit, ale za ředitele Dvořáka to bylo se vším všudy.

Vy jste tady mluvil o tom, že šéf parlamentní strany nebyl roky přizván do zásadního politického pořadu. Můžu tomu rozumět tak, že si myslíte, že ČT třeba omezuje politickou soutěž před volbami? Narážím na ten případ, kdy například před eurovolbami bylo pozváno pět různých osob za pětikoalici a pak už se tam nevešlo moc dalších lidí. A ČT tak čelila nařčení, že tím si dost zvláštně vysvětluje právě tu možnost politické soutěže.

Já nemohu hovořit za Radu ČT. Rád ale odpovím vám jako divák a občan, protože podle zákona o České televizi nesmí radní zasahovat do výroby ani do programu, ale předpokládám, že vám i mně ještě pořád ústava zaručuje, že můžeme mít názor a můžeme ho prezentovat – na to se tedy teď odvolávám. Ta pravidla předvolebního vysílání dostali členové Rady v okamžiku, kdy byla uveřejněna na webu ČT. A já jsem už tenkrát ve svém streamu říkal, že to je podvod. Samozřejmě i ten princip je jednoduchý a srozumitelný – koaliční politici kopou za ČT a ČT kope za ně. Není to nic jiného, než jakási úlitba za televizní poplatky. Nechápu, jak to v ČT mohlo projít, bylo to fatální pochybení – i když se to teď bude lakovat na růžovo, jako všechno… Když někdo udělá fatální chybu, tak to projde, pokud patří do té správné skupiny. Takže když se někdo dopustí na sociální síti nějaké nehoráznosti, tak vám jejich nadřízení řeknou, že to je třeba taková metafora. Já jsem se ptal, jak se bude řešit, když jistý Václav Moravec nazval Václava Klause gubernátorem Putina – což je naprosto skandální – a nikomu to nevadí. Respektive ta lobby uvnitř té televize je tak silná, že oni si můžou dělat, co chtějí. Když se podívám, kdo se snažil stvořit jistou paní Nerudovou, proti které nemám nic, ale myslím si, že to je dáma, která svojí výbavou nepatří do politiky, tak to byl Václav Moravec. Najednou se v Otázkách Václava Moravce začala objevovat nějaká dáma, o které říkali, že je ekonomka. A my dneska víme, že to nebylo nic jiného než PR služba. Ale to, že ta předvolební debata, na kterou se ptáte, dopadla tak, jak dopadla, tak to je myslím něco, co bude řešit nejen Rada České televize. Předpokládám, že to tam někdo z odvážných kolegů zvedne. Pokud do té doby nebudu odvolán, tak to zvednu já. Ale ona už to nějakým způsobem projednává i “velká rada”. Každý, kdo se na to podíval, každý, kdo věděl nebo byl informován o tom, jak to složení diskutujících bude vypadat, tak si musel ukroutit hlavu, jak je to možné. Neboli Česká televize a Český rozhlas si zatím myslí, že mohou všechno.

Podle vás je ČT vděčná politikům za televizní poplatky. Já bych to nazvala tak, že ČT ždíme z lidí daně, které jsou eufemisticky nazývané televizní poplatky. A přesto, že ČT hospodaří s násobně větším rozpočtem, než jakékoliv jiné soukromé televize nebo soukromá rádia a navzdory tomu, že ještě dostává tuto speciální daň, tak je – ve srovnání se soukromými televizemi – extrémně neefektivní ve svém hospodaření. Jak je to možné? Kde vlastně ten obrovský rozpočet mizí natolik, že není třeba vidět na nějakém větším objemu vysílání nebo na nějaké větší objektivitě a podobně?

Já nejsem ekonom jako vy, ale té otázce velmi dobře rozumím a kladu si jí dennodenně. Mám na ní i řadu odpovědí, protože ta odpověď není jedna jediná. A některé ty odpovědi – když tady řeknu – tak je buď budu muset dokázat, nebo za to budu odsouzen.

Tak co byste si třeba jako divák o tom mohl myslet, když se na ten moloch díváte?

No, jako divák… Z toho pokoje toho odhadnete málo. Já jsem přijel na jednání Rady České televize do Ostravy, do regionálního studia, a protože jsem venku kouřil, tak jsem si z legrace počítal, kolik tam stojí aut s logem České televize. A říkal jsem si: “K čemu to je? Mít tady tři sta zaměstnanců, vždyť je to regionální studio.” Všechny dokumenty, všechny možné věci přece umí vyrobit centrála. To samé je případ Brna. Popíšu to na konkrétním příkladu: Já jsem totiž v České televizi Brno moderoval. A to byl živý pořad, do kterého se přiváželi hosté. Jejich dopravu měla na starosti externí firma, jejíž dopravce, pan Kraus, byl manželem paní produkční – to jsou ty rodinné mafie. A když třeba byl hostem v tom brněnském televizním studiu Jan Nedvěd, tak on se dovážel do Brna tím způsobem, že vyrazilo z Brna auto, nabralo v Praze Jana Nedvěda, dovezlo ho do Brna, odvysílalo se a odvezlo ho zpátky. Já jsem si už tenkrát říkal, jestli oni nemůžou zavolat někoho na ty “Kavky” a říct “naložit Nedvěda, dovézt do Brna a zpátky”? Ale to není v ničím zájmu, rozumíte? Tam je několik miliard a ty je potřeba rozkutálet k těm správným lidem. A když jsem se na to zeptal, tak za mnou přišel tehdejší ředitel Karel Burian, se kterým jsme se znali a on řekl: “Prosím tě, neklaď tady ty otázky. Neptej se na to na poradě. To není něco, co by tebe mělo zajímat. To nic není a má to všechno svoje důvody.” A já jsem už tenkrát pochopil, proč to tak je. A to, jak se tam nakupuje spousta věcí od sportovních práv, přes výrobu Bůh ví čeho – mnohdy věcí, nad kterými pozvednete obočí, jestli to patří na ČT – tak nejsem přesvědčen, že se ty věci nakupují tím nejefektivnějším způsobem. To vidí každý z nás. Já jsem bohužel měl to porovnání, že jsem pracoval i na TV Nova a když jsme jeli dělat reportáž, tak jel kameraman, produkční a zvukař. A když bylo nejhůř, tak jsem jel jenom s kameramanem. A podívejte se, kolik aut a kolik lidí vyjede v ČT. Tam není zájem pracovat nějak efektivně. Protože když nevyčerpáte rozpočet a nebudete ještě naříkat, že by bylo dobré dát víc peněz, tu 150 milionů a tu 200 milionů, tak budete vypadat divně. A hlavně vás ty rodinné mafie roznesou na kopytech.

Vy často moderujete také pořady s řadou českých politiků na vaší XTV televizi. A celkem se netajíte se svojí pravicovou orientací. Jste vlastně takový insider – máte možnost mluvit s řadou českých politiků. A zatímco ta progresivistická a levicová část českého ekonomického a politického spektra je v podstatě sjednocená ve vládní koalici, tak řada pravicových a méně progresivisticky orientovaných stran je pořád roztříštěná a tak nějak nedokáže vytvořit tu správnou protiváhu. Stává se vám, že se třeba chytáte za hlavu, když vidíte, jak ten který politik nemá tah na branku?

Občas si říkám “proboha, jak ty tam můžeš sedět?” ale jak jste řekla – já se netajím tím, že jsem pravicový člověk. Já to říkám svým lidem, svým divákům, posluchačům a i z této pozice vedu ty rozhovory v XTV. Mě před několika lety přestalo bavit si hrát na něco, na co si hrají mnozí kolegové, když předvádějí i takové ty pózy “já jsem natolik vyvážený, že nechodím ani k volbám”. Mně to přijde fér i vůči těm divákům. Samozřejmě, že někdy máte hosty, o kterých si myslíte, že jsou slabší, eufemisticky řečeno.

Myslíte v hájení svých postojů, nebo v tom vyjadřování svého skutečného přesvědčení?

No vyjadřování je ještě samostatná záležitost, ale třeba v tom, že u někoho odhalíte, že o tom daném tématu nic neví. To se mi stalo docela nedávno, že jsem hovořil s jedním zákonodárcem a zjistil jsem, že ten člověk, ať zabrusíte kamkoliv, tak ví nějaké povrchní, základní věci, ale když se ho zeptáte na něco víc, tak začne plavat. A začne říkat takové ty banality “my jsme to s kolegy řešili” a “jedna kolegyně to má na starost”... Ale já mám ten luxus, že mám z velké části hosty, o kterých si myslím, že mají co říct. Pravidelně hovořím s Václavem Klausem, s Milošem Zemanem a s dalšími. Samozřejmě je asi netaktické říkat, že s jejich pohledy na svět souzním, ale přesto byly věci, které bych potřeboval od mnohých vysvětlit. Mám třeba pocit, že tomu progresivismu, který nás teď momentálně obklopuje a nabral neuvěřitelnou sílu a neuvěřitelnou podporu, tak je potřeba ne se tomu postavit, ale vyvolat obří diskuse, tisíce obřích diskusí o jednotlivostech.

Ze své ekonomické perspektivy vidím velmi zřetelně a mimo všechnu pochybnost, že k tomu, abychom mohli znovu nastartovat prosperitu české ekonomiky a v podstatě i nějakou soudržnost té naší civilizace, tak není možné poladit nějaké daně, nějakou dotaci. Je potřeba provést naprosto komplexní přeměnu české ekonomiky. Rozsahem něco podobného, ale provedením přitom odlišného, jako byla transformace v devadesátých letech, kdy se úplně překopalo to základní vnímání ekonomiky. Ale k tomu by tvůrce této přeměny musel mít hodně silný mandát. Máte pocit, že vůbec je v dohledu doba, kdy by se mohlo něco takového uskutečnit? Anebo když s těmi jednotlivými politiky mluvíte, tak vidíte, že si každý hraje na svém písečku a vůbec tuto snahu nemá?

Zaprvé se bojím, že v dohledné době asi ne. To, co pozorujeme okolo sebe, má obří sílu. Myslím, že to musíme cítit všichni. Ani nevím, co v těchto věcech má být první – jestli slepice nebo vejce. Já nevím, jestli to má začít od ekonomiky, nebo jestli ten přerod má začít někde jinde. Co ale cítím zřetelně a za co bych se porval, je to, že ten nastavený směr vede ve všech oblastech někam, kam si nepřejeme. Když pozoruji drobnosti, tak teď vyšel nějaký článek o tom, jaká auta se prodávají v Rusku – v tom nenáviděném Rusku. Já také nepatřím k fanouškům pana Putina a myslím si, že vpadl na Ukrajinu, ale nevidím důvod, proč firmy vyklidily ten trh. Takže nejprodávanější auto tam je nějaká jejich Lada nebo něco a potom asi devět čínských značek. Neboli tady se likviduje průmysl, těžký průmysl, jedna věc po druhé ve jménu nějakého dobra a ono už o kousek dál v Indii, v Číně a všude jinde na světě nebo na mnohých místech na světě je to jinak. A ti se tomu samozřejmě smějí. My tady působíme z mého pohledu jako nějaké trapné loutky, které sice udělají všechno pro zachování planety, ale oni tu planetu zasviní ty země, kterým je to úplně jedno. To, že někdo dopustí, že brněnský Zetor propustí polovinu zaměstnanců – a já jsem původem Brňák a vím, kolik lidí pracovalo u zetoru, a kolik rodin na tom bylo závislí – to, že se zavírají sklárny, to, že důchodci nemají na rohlík – a to je případ paní z našeho domu. Prostě něco se děje a nevěřím, že to je ve jménu nějakého dobra, myslím si, že to je ve jménu prachů z prostého kšeftu. Nevím, jak ten kšeft vypadá, nevím, kdo je prodávající a kdo je kupující, ale vím, kdo je zprostředkovatel. A přijde mi to fatálně nebezpečné pro všechny. Chci, aby věci alespoň zůstaly tak, jak byly. Rozumím tomu, že kdyby nešly věci dopředu, tak bych asi neměl své relativně luxusní auto, ale asi bych tady byl na koni. Ale mám pocit, že teď se děje něco, co je nějaká koule valící se po stráni dolů a nikdo ji neumí zastavit.

Je vlastně vůbec mezi českými politiky někdo, s kým jste měli tu možnost mluvit, koho považujete za ryzího člověka typu co na srdci to na jazyku?

Myslím, že to je znak těch největších hráčů, kteří si to zkrátka můžou dovolit. Což je určitě Miloš Zeman, protože ten, když si o moderátorovi nebo o jeho otázce a názoru, myslí, že je hlupák nebo že to je hloupé, tak mu to řekne. To jsem zažil mnohokrát. Václav Klaus je též člověk, který si takový přístup může dovolit a domnívám se, že to, co říká, je jeho bytostné přesvědčení. A víte, existuje řada jiných politiků, se kterými jsem měl možnost mluvit. A jsou takoví, kteří vlastně o podstatu věci vůbec nemají zájem. Vlastně ani nechtějí mluvit. Oni mají naučené své odpovědi, mají naučenou z mediálního školení tu finesu – jak se z jakékoliv otázky dostat k té své odpovědi. A vlastně spoléháte na to, že ten divák to cítí a umí s tím ve své hlavě pracovat. Je to napříč politikou. Znám některé takové lidi z ODS, od Lidovců, ale taky z SPD nebo ANO. A jít do politiky a nechat se vláčet – na to musíte být povaha. Víte, ten můj výrok o paní Vašáryové, za který teď budu pravděpodobně odvolán z Rady České televize, byl sice lehce vulgární, ale mě se nesmírně dotklo, když paní Vašáryová řekla, že Roberta Fica volila spodina, fašisté a tak. Já to považuji od lidí, kteří mají nějaký hlas a nějakou váhu za vyloženě nebezpečné. A myslím si, že když se někdo zachová takhle, tak je potřeba ho shodit. To už není o diskuzi. Fico přitom v té chvíli ležel v nemocnici a bojoval o život a já jsem v tom okamžiku měl pocit, že to tady někdo musí říct takzvaně za něj. A tím se vracím k té vaší otázce o tom “co na srdci, to na jazyku” – toto je nejhorší výbava, kterou politik může mít. A znám takové, kteří ji mají a taky s tím bojují. Ale taková ta plytkost, taková ta splachovací figurka, která vlastně vydrží všechno a říká si “no tak hlavně tam máme levnej oběd a dostanu 250 tisíc měsíčně, tak to musím vydržet”. Takový člověk je mi z duše odporný.