Kdybychom naši firmu koupili teď, tak nepřežijeme, říká zakladatel pivovaru Bernard

Rozhovor se Stanislavem Bernardem:

Kde berete energii na všechny ty vaše aktivity?

Já nevím, asi mi to dávalo smysl. (smích)

Co vám ještě dává smysl? Proč se angažujete třeba v tom Nadačním fondu proti korupci nebo v rádiu? Co vás táhne k tomu, abyste komunikoval takhle veřejně? 

V tom nadačním fondu už pár let nejsem. My jsme tuším za osm let, co jsem tam byl, ušetřili státu asi dvě miliardy korun. Když se na to ale podívám z dnešního pohledu, tak je to kapka v moři. Spoustu věcí, které jsme podali, tak pak policie šetřila, soudy šetřily nebo rozhodovaly a v řadě těch případů to dopadlo opačně, ačkoliv to bylo doloženo. Takže jsem po nějaké době zjistil, že už mě to nikterak nenaplňuje a z fondu jsem odešel. No a já nevím… Já si vzpomínám na rok 1990, když mi bylo vlastně pětatřicet a celou tu dobu svého života jsem žil v totalitě. A sedmého dubna mi bohužel zemřel táta. Skvělý učitel matematiky a měl jsem ho hodně rád. Ale on vlastně ještě zažil tu dobu totality a já jsem u něj cítil, že on musel celý život, jak se říká, “držet hubu”. A když umřel, tak jsem si řekl, že já “držet hubu” nebudu.

Vy jste činný a viditelný například i na sociálních sítích, kde se velmi kriticky vyjadřujete ke krokům vlády – tedy vy “hubu” rozhodně nedržíte a navíc na vlastní kůži víte, jak se u nás podniká. Před pár dny jste třeba na Facebooku zveřejnil post: “Fialova vláda chce v tichosti schválit český Green Deal, výrazně lidem zdraží život.” Kdybyste tedy měl zkusit shrnout, co té vládě vyčítáte nejvíc, co by to vlastně bylo?

Je to slepenec. Oni se snad nazývali jako středově pravicová, ale to vůbec není pravda. To je typicky levicová vláda a vlastně celá ta vláda podporuje přechod k jakémusi šílenému socialismu Evropské unie. Podporuje cenzuru a podporuje byrokracii. To znamená, že za této vlády se dá podnikat velmi těžko. Já jsem dostal hodněkrát otázku, co by se stalo, kdybychom naši firmu koupili teď. A já na to odpovídám úplně jednoduše – že bychom to nepřežili.

Vy jste řekl, že tahle vláda podporuje cenzuru. Často ale slýchám, že my přece žádnou cenzuru nemáme. My přece máme svobodu slova, dokonce i uzákoněnou. Každý si může říkat, co chce a napsat na sociálních sítích, co chce. Máme i nějaký spolek proti cenzuře, a to, že může existovat, tak to je nejlepším důkazem toho, že cenzura není. Teď tedy nemluvím sama za sebe, ale jak byste to vysvětlil?

Ti lidé nezažili totalitarismus nebo prostě tu dobu před revolucí. A myslím, že lidé, kteří to zažili, tak jsou na to velmi citliví. Tahle vláda vlastně nálepkuje lidi, kteří mají jiný názor. Sám premiér velmi často dělá, že když mu někdo nesedí, tak řekne, že je proruský a tak dále. To je prostě věc, která vlastně v těch lidech podporuje jakousi autocenzuru. A navíc je tady nějaký vládní zmocněnec pro dezinformace a podobně. Takže pro mě ten názor, že tady máme svobodu slova a podobně, prostě nevystihuje podstatu situace. 

Zrovna ten vládní zmocněnec pro dezinformace velmi často upozorňuje na to, že lidé, kteří se staví proti vládnímu narativu, tak jsou proruští. Jak se třeba díváte na takovéto nálepkování, že někdo je proruský, i když třeba vůbec o Rusku nemluví?

Na to se mi velmi těžko odpovídá, protože každé takové nálepkování vnímám jako popření svobody slova a svým způsobem to skutečně je proti tomu smyslu toho, co je svoboda slova. Pamatuji si na 90. léta, kdy každý měl jakýkoliv názor a prostě o něm diskutoval. Dneska se na to okamžitě nalepí jakási nálepka a tak dále.

Možná je za tímto nálepkováním strach, protože agresivita bývá rubem strachu nebo projevem strachu. Takže když se třeba lidé bojí Ruska a toho, že bychom mohli být napadeni, tak potom jakékoliv zpochybňování je označováno za proruské – jednoduše v důsledku toho strachu. Myslíte, že by to tak mohlo být?

Já bych řekl, že s tím docela souhlasím.

Vy se velmi často také vyjadřujete ke Green Dealu a k tomu, že ničí český průmysl. Dnes je český průmysl na úrovni roku 2017. To znamená, že sedm let potenciálního pokroku je vlastně v tahu a vrátili jsme se do minulosti. Vy podnikáte v potravinářském průmyslu, také už tam čelíte důsledkům Green Dealu?

Já bych řekl, že ne až tak moc. Na druhé straně jsou tady nějaké tendence bank a podobných institucí vykazovat nějaké ESG. A když máme poradu vedení, tak se vždycky vztekám, když to slyším. Když to řeknu jednoduše, tak my se celých těch 33 roků snažíme chovat maximálně ekologicky. Ale to, co je naprosto proti mému přesvědčení, je to, aby mě někdo nutil – aby mě nutil zpracovávat jakési výkazy a podobné nesmysly. To je přesně to, co už jsme tady kdysi zažili. Vyloženě to odpovídá nějaké RVHP a tak dále. My naštěstí nepotřebujeme úvěry, ale už jenom to, že někdo mě nutí, abych vykazoval nějaké blbosti…

Takže už i na firmu vaší velikosti se v tento okamžik vztahuje ta povinnost vyplňovat nějaká ESG hlášení?

No, je to tak.

Je to hodně zatěžující, předpokládám.

Já nevím. Já se o to osobně až tak nestarám, ale vím, že ekonomický ředitel říká, že ty věci musí dělat a tak dále. Za mě osobně: Já dneska vím, že globální oteplování je podvod na lidi a je to skutečně problém. Samozřejmě, že se teď otepluje, ano. Ale myslet si, že my to nějakými opatřeními zvrátíme, to je totální nesmysl. Je potřeba se tomu přizpůsobit.

To je jedna ze základních tezí, kterou bych podepsala. Druhá věc, kterou bych k tomu dodala, je, že v historii bylo lidstvu vždy ouvej, když se ochladilo, ne když bylo teplo. Takže i kdyby docházelo k nějakému nezvratnému oteplování a i kdybychom se tomu nechtěli přizpůsobit, tak to není něco, co by lidstvo zabíjelo. Naopak, kdyby přišla třeba doba ledová, tak to by byl problém.

Ona přijde.

Jistě, protože všechno probíhá v cyklech. 

Stačí se podívat do Wikipedie na obsah CO2 v atmosféře – my jsme dneska na nějakých čtyrech setinách procenta – dočtete se tam, že byla doba, kdy bylo na Zemi nejméně desetkrát tolik CO2. Stačí jít do ledových vrtů někde na pólech a zjistíte, kdy se třeba oteplovalo, ale zároveň obsah CO2 klesal. Takže vlastně to jde naprosto proti tomu narativu, že CO2 je tím, co je třeba likvidovat. Protože kdyby CO2 bylo pod 0,02 procenty, tak končí život.

A přesto ta stávající ESG ideologie je založena na představě, že musíme CO2 v atmosféře maximálně omezovat. Dánsko chce být první zemí v Evropě, která uvalí uhlíkovou daň na zemědělce. V dalších zemích je to nejspíš jen otázkou času. Zemědělství už nemá daleko k potravinářství a proto se musím zeptat: Dopadne to i nějak na vás?

Já netuším. Já to považuji za pozdrav z psychiatrické léčebny – to, co v Dánsku teď dělají. A já skutečně nevím, jak se to vyvine u nás a jak se to vyvine v těch dalších zemích. 

No ale ten pozdrav z psychiatrické léčebny vede k tomu, že my budeme s největší pravděpodobností uvalovat emisní povolenky. To znamená snažit se zastavit produkci CO2 i u takových věcí, jako jsou stavby nebo soukromá doprava. Ono to je něco, co už velmi intenzivně ovlivňuje naše životy. A vy tedy podnikáte v oboru, který je jako jeden z prvních na ráně. To ovlivňování ekonomiky vždy začíná v energetice, následně se to propíše do těžkého průmyslu, následně do zemědělství a ve čtvrté vlně do potravinářství – a to už právě dopadá třeba i na vaší produkci. A tak mě zajímá, jestli už teď máte zpracované nějaké třeba krizové plány – co dělat, pokud nějak zásadně zdraží doprava vašeho piva nebo třeba výroba lahví či plechovek…

To se vlastně už děje. Lahve velice zdražily a samozřejmě platíme mnohem větší částky za energie a tak dále. Já bych řekl, že my jsme vlastně firma, která celou tu dobu, co existuje, tak má několik takových atributů: Zaprvé vaříme to nejlepší možné pivo – vyhráváme spousty cen po světě, takže jsem za to hrozně rád – a za druhé budujeme značku. A díky tomu vlastně je ta naše zisková marže poměrně nadprůměrná. Takže tyhle problémy, kterým nějakým způsobem čelíme, tak jsme schopni ustát. Sice nám klesl zisk, ale zároveň jsme schopni zdražovat a podobně. Takže ne – nemáme úplně přesně zjištěno, co by se stalo, když nám třeba zdraží doprava. I když to se samozřejmě stále děje. A já jen vím, že prostě celý ten vývoj, hlavně u firem, které mají tu míru ziskovosti někde lehce nad nulou, tak je to položí. A prostě celý ten vývoj vede k chudobě. A ta chudoba může být fakt tak totální, že pak se to celé obrátí – jenomže už bude svým způsobem pozdě. Ty firmy už nebudou existovat. To dneska vidíme v západním Německu. Německo skutečně byla velice hospodářsky vyspělou zemí a dneska z ní odchází spousta firem – buď do Ameriky nebo některé firmy jdou do Polska a podobně. 

Vy jste také dost skeptický vůči euru, byť jste podnikatel. Co je ve vašem případě jinak? Proč nevoláte po přijetí eura a mluvíte o euru jako o nedůvěryhodném?

Mně jde o nějaké dlouhodobé cíle. Navíc, kdo chce, tak platí eurem a přijímá euro, takže není to pravda, že by nám toho nějak zásadně usnadnilo situaci. S eurem bychom najednou ručili za tu předluženou část Evropské unie – to je dnes minimálně sedm zemí, kterým roste zadlužení do obrovské míry. Navíc si pamatuji, že když jsme začínali podnikat, tak třeba na severu Itálie byla spousta firem. Bylo tam hodně firem i pro nápojový průmysl a bylo možné tam koupit třeba zařízení pro pivovary a podobně. Dneska, pokud vím, tak ten sever Itálie nemá tento průmysl. A podobně bych čekal vývoj u nás, kdybychom přijali euro. Dnes vnímám euro jako politický projekt a v žádném případě bych do něho nevstupoval. Už jen kvůli tomu, že tady je asi dvacetiprocentní podpora pro vstup do eurozóny.

Ano, zhruba dvacet procent. Větší je ve velkých městech a právě mezi podnikateli, kteří mají bohužel asi zkreslené a naivní představy o tom, co by jim to euro přineslo. Ale naprosto souhlasím s tím, co říkáte – že ten pozitivní efekt by byl pouze krátkodobý v nějakém menším kurzovém riziku, ale z toho dlouhodobého velmi dobře popisujete to, jak ubývá průmysl v těch zemích, které právě to euro přijaly.

Já bych to do určité míry chápal třeba v případě Chorvatska, protože to je závislé na turistickém ruchu a tak dále. A žádný velký průmysl tam vlastně ani neměli. Ale my jakožto země, která byla a ještě stále je průmyslová, tak tenhle ten krok bych vnímal naprosto negativně. 

A co tedy další výmysly vlády týkající se třeba byrokracie? Co takové dohody o provedení práce, brigády a další věci – také tomu už čelíte a je to pro vás problém?

Bohužel ano. My jsme zhruba před dvěma lety otevírali nové návštěvnické centrum, takže jsme museli přijmout asi 55 nových zaměstnanců. A už jen to – přijmout ty lidi – bylo téměř nemožné. Protože během covidu se spousta kuchařů a spousta lidí z profese vzdala svého oboru a šli dělat někam do fabriky a podobně. Takže byl velký problém ty lidi sehnat. Naštěstí se nám to po dlouhé době podařilo a teď tento krok – že se musí ti dohodáři vlastně nahlašovat a tak dál – ten jde přesně proti nějakému smyslu toho, že ta dohoda existuje. Prostě já vím, že nám tam třeba chodí kontroly, že nás kontrolují – zase na udání. A vím, že všechno máme v pořádku, protože my ty lidi platíme jako zaměstnance, platíme jim benefity, platíme jim přesčasy a tak dál. A stejně k nám přijde nějaká kontrola z Úřadu práce. 

Mluvil jste o udáních – rozumím tomu správně, že ačkoliv jste jeden z největších zaměstnavatelů třeba ve vašem městě, tak se to lidem nelíbí a posílají na vás nějaké hanopisy na úřady?

Tak ono je to tak asi vždycky. Já jsem přesvědčen o tom, že naprostá většina lidí nám fandí. Ale pak na druhé straně se vždycky vyskytnou lidé, kteří prostě závidí až nenávidí. Takže vlastně se s tím člověk musí nějakým způsobem naučit žít.

Vy jste v minulosti mívali jako pivovar problémy s některými skupinami lidí a s tím, že jim vadily vaše reklamy. Zdály se jim třeba příliš maskulinní, jestli se to tak dá říci. Přiznám se, že ani nevím, jestli tenhle spor ještě pořád trvá nebo už utichl. Připomenete, o co tehdy šlo?

Byly to hlavně feministky, kterým naše reklamy přišly, jak říkáte, maskulinní. Já nevím. Mně ty reklamy přišly naprosto v pořádku.

Mně se zdály vtipné.

Tak on ten vtip v řadě případů asi není žádoucí. Tam dokonce zaznívalo, že jsme pedofilní… Prostě zase nějaké nálepky a debiloviny. Tak potom jsem si udělal legraci sám ze sebe, že tam vlastně byla pin-upka, která měla krásné ženské tělo a můj obličej. Takže to bylo jako se vším všudy ad absurdum. Ale v poslední době si nás tolik nevšímají. Já vím, že jsem byl v nějakém rádiu s nějakou feministkou a tak dále. My jsme si tam ale docela rozuměli. Bylo to takové legrační.

Tak ona i negativní reklama je vlastně...

Takhle jsem to nevnímal.

Vadilo vám to? Měl jste třeba pocit, že jde o nějaký pokus o dehonestaci?

Tak ono to tak bylo… Ale ne, že by mi to nějak dramaticky vadilo. Já jsem věděl, že v uvozovkách máme pravdu.

Mluvili jsme o tom, že postupně přecházíme k socialismu a k rozpadu našeho průmyslu. Myslíte, že to je stále opravitelné a pokud ano, jak? Může k tomu přispět jednotlivec?

Jsem přesvědčen, že pořád ještě máme spousty šancí, jak to zastavit a jak se vydat správným směrem. Jestli to je jednotlivec? Vždycky za tím stojí nějaký jednotlivec, který prostě vezme něco na sebe a získá si lidi. Třeba dnes je to prezident Argentiny Javier Milei a podobně. Tam už to došlo tak daleko, že ti lidé prostě volili tu pravici. Takže vždycky máme tu možnost udělat změnu a zase vychýlit to kyvadlo na druhou stranu.

Myslíte, že by naše dnešní společnost přivítala někoho takového, nebo že si ještě musí víc ekonomicky nabít ústa, aby k takovému poznání došla?

Bohužel B je správně, jsem o tom přesvědčen. Ještě pořád máme plné supermarkety, pořád si myslíme, že se máme dobře, ale je tady spousta tendencí, které vedou opačným směrem. A samozřejmě další věc je ta, že je tady spousta neziskovek, spousta lidí, kteří jsou závislí na státních penězích. A to je, bych řekl, obrovsky negativní záležitost. Protože lidi jenom čekají, co jim to dá. A je jim úplně jedno, že to někomu musí nejprve ta vláda vzít, aby to oni mohli dostat.