Radio Prostor

Moje životní motto je žít život skrze zážitky. Časem chceme dělat i vesmírnou turistiku, říká Tomáš Zapletal

Turistika a plánování cest

Skládali jste někdy před odjezdem na dovolenou plán cesty, ke kterému třeba měli všichni výhrady a stejně ve výsledku zklamal? Tomáš Zapletal je podnikatel a zakladatel cestovní platformy Worldee, která spojuje cestovatele po celém světě a pomůže vám vytvořit dovolenou na míru. O této aplikaci, cestování obecně i o svém životě a názorech mluvil Tomáš Zapletal s Markétou Rachmanovou v pořadu O všem.

O VŠEM S MARKÉTOU RACHMANOVOU

Rozhovor s Tomášem Zapletalem

0:00

0:00

Rozhovor s Tomášem Zapletalem:

Kolegové o vás říkají, že jste střela. Čím jste chtěl být, když jste byl malý?

Tak střela není tak špatná. Kdyby mě nějaká raketa vystřelila do vesmíru a byl bych astronaut, tak by bylo skvělé. Vesmír mám rád odjakživa. Ale úplně na začátku jsem na to šel od lesa. Říkal jsem si, která povolání vydělávají nejvíc peněz a chtěl jsem jít směrem právničiny nebo plastické chirurgie.

To je správná taktika.

Ale jak jsem byl starší, tak jsem zjistil, že podnikatelé mohou mít ten největší vliv a mohou budovat firmy, které mohou i pozitivně ovlivňovat ten svět kolem nás. A tak jsem začal chtít být podnikatel – a tím jsem se i v těch patnácti letech stal. To mi tedy umožnil tatínek.

A co to bylo?

Já jsem tenkrát objevoval kouzla internetu a to, jak na něm být úspěšný. A prodával jsem na internetu různé věci – telefony z druhé ruky, nějaké konzole, potom jsem se dostal k nějaké módě… Takže jsem postupně objevoval, co by se na internetu dalo prodat. A většinou to bylo tak, že jsem něco vymyslel, přivedl jsem to do Česka, potom to všichni zkopírovali a pak už nemělo moc smysl to dál dělat, protože to začal dělat každý student ze svého pokojíčku a s tou cenou šel tak nízko, že jsem zase musel vymyslet něco nového… Aby to potom zase někdo zkopíroval.

Ale vypadá to, že jste pořád měl co vymýšlet.

Tak těch nápadů bylo spousta. Ale já vždy obdivoval sporťáky jako Ferrari nebo Lamborghini – to je pro mě obrovská vášeň. Už v těch patnácti let, když jsem nějaké takové auto viděl na ulici, tak jsem si k němu sedl a čekal jsem klidně dvě hodiny, než přijde majitel a nastartuje to auto. Dvě hodiny jsem obětoval tomu, abych těch pět vteřin slyšel ten zvuk. No a když mi bylo osmnáct a už jsem podnikal tři roky, tak asi týden po tom, co jsem si vyzvedl řidičský průkaz, tak jsem jel do jedné společnosti, která právě půjčovala tato auta. Tam jsem si zařídil svá tenkrát nejoblíbenější auta: Audi R8 a Lamborghini Gallardo. Ta jízda byla naprosto neuvěřitelný zážitek a já si řekl “ty jo, tak v tomhle bych chtěl jednou podnikat”. Chtěl jsem půjčovat auta, kouzlit lidem úsměv na tváři a pomohl jim plnit ten sen řídit třeba Ferrari.

No a tak jsem to o rok a půl později realizoval. A funguje to dodnes?

Společnost funguje dodnes a jmenuje se sportdrive.cz. Je to krátkodobý pronájem supersportu. Když si chcete zařídit třeba Ferrari nebo Lamborghini na 10 až 60 minut, tak si od nás můžete koupit poukaz a to auto si můžete v běžném provozu zařídit.

Tak vy půjčujete drahá auta pro ten pocit zažít ten zvuk.

Nejen ten zvuk. Vůbec to, jak se to auto řídí, jak třeba dovede vyjet zatáčku… To je neuvěřitelná záležitost.

A jezdíte v plném provozu nebo spíš nějaké okruhy?

Je to v běžném provozu a je to z toho důvodu, že na okruhu ta auta dostávají daleko víc zabrat, takže se daleko víc opotřebovávají. Z toho důvodu je ten zážitek několikanásobně dražší. Za stejnou cenu, jako je u nás dvacet minut ve Ferrari, tak na okruhu jedete třeba dvě minuty. A jízda na okruhu není zase tak jednoduchá. Musíte vědět, jak tam projet. Když třeba vyjedete z té stopy, tak můžete dostat hodiny, takže to není úplně ideální – a za dvě minuty se to nenaučíte. Podle mě je úplně nejlepší si poprvé takové auto zařídit právě v běžném provozu, který znáte. A i proto to takhle děláme. A většina našich zákazníků navíc jede úplně předpisově, protože z toho auta mají obrovský respekt. Když za sebou máte motor, který má výkon třeba 700 koní, jako to je u Ferrari, tak z toho lidé mají respekt a jedou podle předpisů. A daleko lepší než na dálnici, je si to auto zařídit na okresní silnici, kde jsou zatáčky, neustále brzdíte a šlapete na plyn.

A kolik jste jel nejrychleji v autě?

Řekněme, že to bylo v Německu na dálnici, kde je na některých částech neomezená rychlost. A jel jsem 315.

To už je dost.

Je to strašný.

Vy jste založil i neziskovou organizaci. O čem je?

V Olomouci jsme s dvěma kamarády založili neziskovou organizaci Brave Bear. A Brave Bear dělá zážitky pro děti z dětských domovů a Klokánků a podporujeme onkologicky nemocné děti a podobně. Za tu dobu, co podnikáme, tak jsme si v rámci Olomouckého kraje vybudovali docela velký network u podnikatelů, kteří mají peníze a většina z nich dává peníze na dobrou věc. Ale dost často pošlou peníze někam, kde už nevidí ten efekt. A to nám vadilo, chtěli jsme to změnit a tak jsme udělali neziskovou organizaci, kde když někdo přispěje peníze, tak opravdu reálně vidí ten dopad. My třeba uspořádáme dětský den pro děti z dětského domova. Ti podnikatelé, kteří nám přispívají, tam pak můžou přijít a s těmi dětmi si pohrát a fakt vidí ten dopad jejich peněz. Třeba děláme i takové speciální dětské dny, kde se ty děti svezou ve Ferrari, proletí se vrtulníkem, vyzkouší si virtuální realitu… Takže se snažíme udělat to trošku neortodoxně a zážitkově. Ale taky je bereme do divadla, do kina, chodíme s nimi na bowling… Letos s námi poprvé pojedou k moři, což bude zajišťovat Worldee, moje cestovatelská platforma. Ty děti nemají úplně jednoduchý život a moje životní motto je žít život skrze zážitky, tak jim chceme ukázat, že život stojí za to žít díky zážitkům, které i na těch akcích mohou zažívat.

Dáváte svým bližním zážitky i jako třeba dárek k Vánocům?

Primárně ano. Dost nakupuji na slevomatu a zážitkových serverech. Dost často i vymýšlím nějaké zážitky – když má třeba přítelkyně narozeniny, tak ji třeba vymyslím nějaký zážitkový den, že prostě od rána do večera něco děláme. A když už mám dát něco materiálního, tak dávám knihu.

Co je vlastně ta cestovatelská aplikace Worldee?

Celý Worldee je o itinerářích cest. Itinerář cesty je zkrátka nějaký popis, jak tu cestu zažil zkušený cestovatel. To může být třeba desetidenní itinerář cesty po Islandu, kde ten zkušený cestovatel napíše, na jakých místech byl, ta místa popíše, napíše, kde spal, v jakých restauracích jedl. A ta naše platforma Worldee je v podstatě spojení mezi zkušeným cestovatelem a zákazníky. Takže to funguje tak, že ten zkušený cestovatel přijde na naší platformu a přidá tam ten itinerář. Naše platforma pak udělá to, že z toho itineráře reálně vytvoří službu. My ten itinerář obohatíme o letenku, ubytování, třeba pronájem auta, zážitky a zabalíme to do jednoho balíčku. A z druhé strany přijde náš klient, vybere si jeden z takových itinerářů jako balíček služeb a může se na tu cestu reálně vydat přímo s tím zkušeným cestovatelem, který tu cestu vytvořil. Může vyjet v malé skupince a ten cestovatel tam provádí jako průvodce – autenticky vám ukazuje tu danou destinaci a vy díky němu ten Island autenticky poznáváte. To je tedy jedna možnost.

Takže něco, co by v ideálním případě měl třeba tvořit jakýsi delegát cestovní kanceláře, ne?

Ten delegát se dá spíše přirovnat k druhému produktu, a to je cesta za expatem. My máme databáze nejen českých, ale i zahraničních expatů, kteří se z Česka přestěhovali do nějaké exotické destinace – typicky třeba na Bali, na Srí Lanku nebo do Dominikánské republiky. Takový Čech si třeba na pláži postavil nebo koupil malý rodinný hotel a teď za ním létají Češi a on jim dělá autentickou dovolenou. Funguje to tak, že přiletíte do Punta Cana, on vás vyzvedne na letišti, ubytuje vás v tom svém ubytování, třeba vám pronajme auto a díky němu můžete zažít tu pravou autentickou Dominikánskou republiku. On vám řekne, jaká místa navštívit, jakým místům se vyhnout, co jsou turistické pasti, seznámí vás s místními, dá vám ochutnat lokální kuchyně… V tom se to dá připodobnit k tomu delegátovi. Ale zatímco delegát vás z letiště odveze do resortu, kde je 1500 lidí a nemáte šanci tu kulturu Dominikánské republiky vidět, tak s námi zažíváte to autentické zážitkové cestování, poznáváte tu danou lokalitu a ten expat se o vás skutečně stará.

A když nebudu chtít, aby se tam o mě někdo staral a chci si jen najít itinerář, který mě inspiruje pro tu vlastní cestu, tak to taky jde?

To je právě náš třetí produkt – itinerář po vlastní ose. A to funguje tak, že jeden z těch itinerářů, který na Worldee máme – a je jich tam obrovská spousta – tak vy si vyberete a koupíte ten itinerář jako balíček služeb a jedete individuálně – třeba s manželem, s rodinou. Na té cestě vás fyzicky neprovádí ten cestovatel, který tam s vámi nemůže být, ale provádí vás zprostředkovaně přes naši aplikaci. Vy se o nic nemusíte starat, v ceně máte letenku, ubytování, třeba ten pronájem auta a zážitky. Vlastně podle toho itineráře dopředu víte, co zažijete a na té cestě vás reálně provází naše aplikace a slouží jako ten průvodce. Takže vy přiletíte na letiště a vyskočí vám notifikace “vítej na Madeiře, běž na terminál číslo tři, vyzvedni si auto, tady k tomu máš dokument”. Vyzvednete si auto, vyskočí vám notifikace “cesta na hotel ti zabere 23 minut, je to 15 kilometrů”, kliknete na “navigovat”, my vás přesměřujeme do Google Map a budeme vás navigovat na hotel. Večer ležíte s manželem v posteli, vyskočí vám notifikace “podívej se, co tě čeká další den”. A my vás provedeme těmi místy a zážitky, které ten další den absolvujete, abychom vás trošku navnadili. Ten další den jste na nějakém konkrétním místě, vyskočí vám notifikace “vítej tady u toho gejzíru”, vy na to kliknete, vyskočí vám audioprůvodce, kliknete na přehrát a náš audioprůvodce vám dá jakýkoliv kontext k tomu danému místu, abyste ho opravdu poznal.

Kolik to stojí?

Díky naší technologii jsme často schopni vám celkovou cenu toho balíčku poskládat ještě levněji, než kdybyste si to skládala sama. Plus si tam dáváme nějakou malou provizi. Kromě toho, že ta naše technologie udělá to, že vám poskládá ten balíček tak, aby to bylo za co nejlepší cenu, tak vám i řekne, ve který termín se tam vydat, aby vás to nestálo o 10 000 na osobu víc, když třeba pojedete o den dřív. A v tom je také unikátnost té technologie.

Kdo je takový váš typický klient?

Aktuálně jsou náš nejprodávanější produkt ty cesty s průvodci, kdy v menší skupince – osm, maximálně dvanáct osob – jdete na cestu. A přes 60 procent našich zákazníků v těch skupinkách jsou ženy. Jsou to cestovatelky, ale ženy si ne vždy troufnou cestovat sami. Tento problém jim právě řešíme, protože jim seženeme ty spolucestovatele, ty parťáky na cesty a dost často se z těch skupinek stávají přátelé, třeba ještě v Česku spolu jezdí na víkendy, takže se díky naší platformě tvoří taková dlouholetá přátelství.

Má tenhle byznys nějaká úskalí?

Tak vydali jsme se do docela složitého byznysu. Technologicky poskládat ten produkt tak, aby fungoval přesně tak, jak říkám a bylo to uživatelsky přívětivé, není úplně jednoduché. Takže nás čeká ještě dlouhá cesta, aby ta technologie opravdu byla dobrá a mohla škálovat, protože naším cílem není jen Česká republika, my letos začneme docela ve velkém expandovat a Worldee byl stvořen opravdu pro to, aby se stal dalším velkým hráčem v travel industry. Mám za to, že mezi těmi velikány cestovního ruchu – jako je Booking, Expedia, Airbnb – tak je pořád ještě jedno místo, které je nezaplněné. A to je platforma, která by se specializovala čistě na itineráře cest. Vlastně žádná z těchto platforem neřeší itineráře cest. A ono je to docela paradoxní, protože každý cestovatel, který někam cestuje, tak jede podle nějakého itineráře. Polovina cestovatelů si itinerář plánuje dopředu, druhá polovina tam jede a pak se uvidí, ale i tato druhá polovina, která si ten itinerář dopředu neplánuje, tak za nimi vlastně zůstává nějaký itinerář cesty. Vlastně každý cestovatel, když někam jede, tak jede podle nějakého itineráře. A my bychom se chtěli stát nejúspěšnější platformou v rámci itinerářů cest. A za pět let, když kdekoliv na světě někdo řekne “itinerář cesty”, tak bychom chtěli, aby se každému vybavilo Worldee. To je ten náš cíl.

Z vlastní zkušenosti vím, že naplánovat si cestu dopředu může přinést i nějaká zklamání – když třeba na místě zjistíte, že trávíte až moc času v dopravě nebo že byste mohli jít na zajímavější místa.

A tady ten problém by se vám s námi právě neměl stát, protože ten itinerář na Worldee není plán cesty, který by někdo vymyslel před odjezdem “z obýváku”, ale je to itinerář, který už reálně opravdu někdo zažil. Na té cestě byl a právě tady tím, že byste na místě zjistila, že třeba jsou ta místa moc daleko od sebe nebo některý den je prostě moc vyhrocený, tím si ten klient neprojde.

Hodně populární jsou eurovíkendy v evropských městech, kdy prostě ve čtvrtek vyrazíme, v neděli se vrátíme. Jde to i přes vaší aplikaci?

Ano, i takové cesty tam máme.

A kde jste byl nejdál?

Loni jsem byl v Japonsku a v Jižní Koreji. Měli jsme tu čest s panem ministrem Bartošem reprezentovat budoucnost digitalizace České republiky. Takže jsem měl tu možnost vládním speciálem letět do Japonska a Jižní Koreje, kde jsme absolvovali takový týden. To byla krásná příležitost. Podíval jsem se i do Hirošimy, byli jsme asi deset metrů od místa, kde ta bomba vybuchla. To místo má velmi silnou atmosféru. Ještě teď se mi z toho potí ruce.

Viděl jste i nějakou pralesní exotiku?

Letos jsem byl v Ugandě podívat se na gorily horské. Uganda je jedna ze tří zemí, kde jsou. A to byl obrovský zážitek, když pět metrů od vás sedí ta obrovská gorila, ten silverback, ten vedoucí té rodiny a potom vstane, rozejde se a ten průvodce vám řekne “stůjte, nehýbejte se a nedívejte se mu do očí” – to je opravdu velmi silný zážitek a bezprostřední kontakt. Afrika je velká džungle a je velmi zajímavé jí zažít.

Bál jste se někde na svých cestách?

Neřekl bych, že jsem se vyloženě bál, protože ochranku jsme měli velkou, ale byl jsem v roce 2018 v Keni a měl jsem příležitost se podívat do Kibery, což je jeden z největších slumů na světě. Je velký jako Praha, žije tam přes milion lidí a kdyby do něj šel běloch, tak už by se nevrátil. Ale protože v Keni mám nějaké kontakty, tak jsem měl tu možnost se podívat do Kibery s člověkem, který tam vyrostl. Ten najal asi osm kamarádu jako naši osobní stráž a procházeli jsme tam těmi uličkami, kde v podstatě chodíte po těch potůčcích smrti, kde jsou různé nemoci a po těch několika vrstvách odpadků. A to byl velmi silný zážitek a bylo to asi to nejnebezpečnější, co jsem zažil. Byli jsme i ve škole, což byly takové dvě plechové chatky. To bylo fakt zvláštní vidět.

Ameriku máte najetou?

V Americe jsem byl několikrát. Jednou jsem měl příležitost tam být za Worldee, protože jsme byli přímo v Silicon Valley. Díky Czech Investu jsme tam byli na takovém startupovém programu, kde jsme měli možnost účastnit se takového bootcampu, kde nás seznamovali s americkými investory, abychom mohli nacítit ten americký styl komunikace a vůbec prezentace. Protože když něco prezentuje Američan, tak to je neuvěřitelné. Je to velká show. Každopádně jsme tam měli možnost bavit se s velkými americkými venture kapitalovými fondy – to jsou firmy, které schraňují peníze od lidí, kteří mají hodně peněz a ty investují do startupů. V Česku je také hodně kapitálových fondů, ale naším cílem je určitě Amerika, protože bychom chtěli, aby Worldee jednou vstoupil na americkou burzu a myslíme si, že náš produkt je úplně dělaný pro Američany – že tam po něm bude poptávka. Určitě chceme, aby Worldee prodával svoje balíčky v Americe a abychom dostávali americké venture kapitálové peníze. Takže to je náš plán. Podruhé, když jsem byl v Americe, tak jsem tam byl se svým kamarádem. Přiletěli jsme do New Yorku, půjčili si auto a jeli jsme z východu na západ a ze západu zase na východ, takže jsme objeli úplně celou Ameriku. Jeli jsme po Road 66, byli jsme tam 33 dnů a najeli jsme 15 tisíc kilometrů.

Co severské země tady v Evropě? Četla jsem, že Island je jedna z nejvyhledávanějších zemí ve vaší aplikaci.

Island je myslím aktuálně nejlepší v Česku, co se týče nabídky.

Čím si vysvětlujete, že tahle destinace tak láká Čechy?

Myslím, že Čechy to táhne k přírodě a na Islandu je ta příroda neuvěřitelná. Island je naše nejprodávanější destinace, máme tam pořád hodně lidí a mimochodem tam jezdí moje sestra, která tam taky pro nás dělá průvodce a je tam v podstatě půl roku v kuse. Takže Island je skvělý a Norsko, další severská země, tak je taky velmi populární na naší platformě. Takže se tam velmi brzy chystám.

Také jsem viděla, že byste za x let chtěli i vozit lidi do vesmíru.

To je trošku sci-fi, ale nemyslím si, že by byla úplně tak vzdálená. SpaceX teď vyvíjí raketu Starship, která mnohonásobně sníží cenu za dopravený kilogram na oběžnou dráhu – a to je právě vstupenka k vesmírnému turismu. A já bych byl šťastný, kdyby Worldee byl toho součástí, protože cestování dělá svět lepším a lidi dělá vědomější. Cestování má několik velmi pozitivních vedlejších efektů, protože bourá stereotypy – jedete na druhý konec světa, kde potkáte lidi a oni jsou na vás milí, hodní, pozvou vás k sobě domů, dají vám najíst. Cítíte, že se jich vlastně vůbec nemusíte bát, tak jak se vám snaží nalhat v médiích. Cestování nás učí život skrze nějaký prožitek nebo zážitek – když cestujete, tak se vám neustále něco děje. Poznáváte místa, poznáváte lidi, ochutnáváte nová jídla a cestování vás právě učí, že je hezčí nebo lepší něco zažít, než si něco koupit. Naše společnost je v dnešní době velmi materialistická a cestování nám pomáhá se toho materialismu trochu zbavit. Ale ještě díky jedné věci by se nám tady mohlo žít daleko lépe, a to je ta možnost se na Zemi podívat trošku z výšky. Existuje něco, čemu se říká “the overview effect”. Astronauti, kteří měli tu možnost být na oběžné dráze, tak ho popisují tak, že když se podívají na tu Zemi – vlastně na to smítko prachu, které je zavěšený v té obrovské vesmírné prázdnotě – tak jim to často úplně změní pohled na tu planetu, na lidi kolem nich i na sebe samotné. A to v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Takže až Elon Musk vyvine Starship a udělá vesmírný turismus reálným, tak bychom byli moc rádi, kdybychom lidi poslali třeba na tu oběžnou dráhu, aby se na tu zemi takhle mohli podívat. Teď to vypadá jako fakt velký a nesplnitelný cíl, ale já si myslím, že do patnácti let je taková budoucnost opravdu reálná.

Zapletal
Tomáš Zapletal · Foto: RADIO PROSTOR