Motocykly Ogar byly v něčem lepší než Jawa nebo Čezeta, říká jejich sběratel Tomáš Rokos

Rozhovor s Tomášem Rokosem

Dnes si budeme v pořadu O všem povídat o motorkách, a to o historických motorkách. Konkrétně o motorkách značky Ogar, kterou, troufám si tvrdit, většina z našich posluchačů ani nezná. Hostem je Tomáš Rokos, fanoušek motocyklů, dávno zapomenuté meziválečné značky, a také restaurátor a pořadatel výstavy motocyklů značky Ogar. Dobrý den.

Dobrý den všem.

Kdy se vyráběly motocykly značky Ogar, jak dlouho a kolik se jich třeba vyrobilo?

Tak, motocykly Ogar se vyráběly v Praze, ve Strašnicích. Vyráběly se od roku 1934. Poslední Ogar vyjel v roce 1949.

Takže necelých patnáct let?

S nějakou mezerou během druhé světové války, kdy ta výroba byla pozastavena.

Jak jste se dostal k této značce?

No úplně náhodou. Jsem fanda motocyklů od mládí a navštěvoval jsem veteránské akce, jako různé srazy a tak podobně. A na jednom srazu jsem právě zahlédl motocykl Ogar. Vůbec nic mi to neříkalo, ale strašně se mi ta motorka líbila. A v tu dobu už jsem vlastně měl několik veteránů značky Jawa a Čezeta. A nějak jsem začal po tom Ogaru pídit a prostě jsem se rozhodl, že se budu věnovat tomu Ogaru. Prostě mě úplně oslovil, líbila se mi ta motorka, byla prostě zvláštní, byla jiná, než ta Jawa i než ta Čezeta.

Takže nebylo to tak, že jste našel ve stodole doma v garáži zasypaného veterána?

Ne, ne, ne, ne, tak to nebylo.

No a čím vás tak zaujaly oproti těm, které jste už měl?

Tak ten Ogar byl zajímavý i tím barevným provedením. Ten, kterého jsem tehdy viděl, tak to byl Ogar 4, což byla taková vlajková loď té značky. Ta motorka byla v podobném barevném provedení. Kdo zná anglické motorky, tak se podstatně podobala Arielu. To je vlastně motorka s červenou nádrží. Ta nádrž vás praštila do očí, když to řeknu takhle. Takže ten vzhled mě oslovil. A pak zvuk, ta motorka má nádherný hlas. Ta motorka má čtvercový motor, sice dvoutaktní, ale má takový specifický, nádherný hlas a to mě taky oslovilo.

Jaký je vlastně příběh téhle značky, co vyráběla ta značka?

Tak ta značka má příběh, který sahá ještě do dob Rakouska-Uherska. V roce 1910 byla založená panem Janem Machkem a jeho společníky, což byl pan Zadražil a pan Malý, firma Machek a spol. Zabývala se prodejem autosoučástek, velo součástek a sportovních potřeb. A postupem času ta firma prostě rostla. A v roce 1929 zakoupila pozemky ve Strašnicích, kde začala stavět vlastní továrnu, ta byla postavená v roce 1931. A zpočátku se tam vyráběly různé náhradní díly pro automobily. Vyráběly se tam ozubená kola a začalo se s výrobou jízdních kol. Ta jízdní kola se vyráběla pod několika značkami: Například Ahoy, Ogar, Esso, Echo. Bylo jich spousta. A firmě se dařilo víc a víc. A začalo se uvažovat o výrobě motocyklů. No, tak se začalo řešit, jaký motocykl, o jakém objemu, jak by měl vypadat, atd. A vlastně Ogar 250 Standard, který byl jako první model, vycházel licenčně z motocyklu belgické značky FN 200. Takže vlastně ta motorka je v podstatě shodná s tou FN-ou, s tou dvoustovkou. S tím rozdílem, že Ogar je 250, je dvojvýfukový, ta FN byla jednovýfuková. Takové detaily tam jsou. Není to úplně totéž, ale koncepčně to z toho prostě vychází.

Předpokládám, že vás žádnou otázkou nezaskočím, protože jste o značce Ogar napsal i knihu. Jaká byla produkce vlastně v těch prvních letech? Kolik se toho ve Strašnicích vyrobilo? A kam to putovalo, jenom do Česka nebo i do světa?

Za první republiky před druhou světovou válkou v podstatě export ve fabrice neexistoval. Šlo to všechno na tuzemský trh. A těch motocyklů bylo před válkou vyrobeno zhruba 6 000 kusů. A oslovili spíš ty náročnější klienty, protože ty motocykly byly bohatě, bohatě chromové. Byly pěkně pestře lakované, měly dobrou výbavu a dobré jízdní vlastnosti oproti jiným motorkám ve své kubatuře. Byl třeba Specifikum - model, který následoval po tom modelu Standard, který licenčně vycházel z té FN - pak vyšel Ogar 4, což vlastně byla konstrukce už Ogaru. Byl to motocykl od zase 250 kubíků, devět koní výkon. Ale byla to byla první československá 250, která měla čtyřrychlostní převodovku v monobloku. V tu dobu třeba konkurence Jawa vyráběla motocykly, taky 250, ale ty měly převodovku zvlášť od motoru, propojenou řetězem a byly jenom třírychlostní. Takže vlastně ten Ogar v tomhle tom byl trošku, dá se říct, napřed. Taky ta cena toho motocyklu byla daleko vyšší, než byla třeba Jawa.

Takže to byla prémiová třída?

Nechci říct úplně prémiová, ale pro takovou tu vyšší střední klientelu určitě.

Kdo byli ti lidé, kteří značku založili?

Byli to Češi a ve většině případů byli rodina, byli to rodinní příslušníci, různí švagři a tak podobně. A většinou to byli Pražáci.

Takže jeden z těch příběhů, kdy ten průmysl byl opravdu český.

Ano. Právě z toho důvodu za druhé světové války, tím, že byli Češi, tak nedostali důvěru od říše a nemohli vyrábět vojenské zakázky. Takže v Ogaru se vyráběly náhradní díly pro firmu DKV a Autounion.

Takže značka Ogar přežila sice druhou světovou válku, ale nepřežila už to, co přišlo po ní.

V podstatě se to dá tak říct, ale tam se sešly dva aspekty. V roce 1945 se dosavadní majitelé rozhodli firmu prodat.

Nevíte proč?

Nebyl zájem a chuť v tom pokračovat. Sice ty majitelé měli děti, ale ty se k tomu nějak neměli... Prostě nebyla chuť pokračovat, podle toho, co jsem dopátral. Ale nikdo nemohl tušit, co přijde. Takže vlastně to rozhodnutí toho prodeje přišlo v tu nejméně vhodnou dobu. V roce 1945 se začalo jednat o prodeji firmy Zbrojovce Brno. K prodeji nakonec došlo na podzim roku 1945, ale záhy byla Zbrojovka Brno znárodněná, tudíž byl znárodněn i ten Ogar. A byl znárodněn vlastně náš celý motocyklový průmysl. A přežili to v podstatě tři značky: Jawa, Čezeta a Ogar. A všechny tři byly začleněny pod Zbrojovku Brno, kde se vlastně ty motocykly vyráběly pod její hlavičkou. Ty fabriky zůstaly dál tam, kde byly - ve Strašnicích. Jawa zůstala na svém místě, Ogar na svém místě, ale dělali to pod hlavičkou Zbrojovky Brno. A bylo rozhodnuto nařízením vlády, že od roku 1949 už budou jen dvě značky, že zůstane Jawa a Čezeta. A tím pádem v srpnu roce 1949 značka Ogar končí. Vlastně poslední motocykly značky Ogar jsou Ogar 350, jsou to dvouválce, ale v podstatě už jsou v podvozku Javy Péráka. A vyráběné byly od roku 1948 do srpna 1949. A od září 1949, to byla úplně ta samá motorka, ale už to byla Jawa.

Vy jste mluvil o šesti tisících kusech, to bylo do války?

V podstatě to bylo do války. A po válce bylo vyrobeno dalších, řekněme, pět a půl až šest tisíc kusů.

Kolik z toho zůstalo v provozu? Nebo kolik jich zůstalo vůbec někde ve stodolách, garážích?

To je častá otázka. Na to se mě spousta lidí ptá. Říká se takové nepsané pravidlo, že dochovanost bývá někde kolem 8 %. Asi z toho mohou posluchači vyvodit, kolik jich asi je. My samozřejmě tím, že jsme založili spolek Motoveterán klub Ogar, kde jsme se potkali s majiteli motocyklu a podnikáme různé akce, takže máme nějaký přehled o těch motocyklech. Ale nejsou to zdaleka všechny, které jsou dochované.

Kolik vás je v klubu? Kolik je lidí, kteří jezdí na Ogarech?

Je nás tam kolem 50.

To jsem čekal menší číslo.

Samozřejmě, někteří členové nejsou úplně aktivní, ale těch opravdu aktivních členů je tam kolem 30, kteří opravdu pravidelně jezdí a zúčastňují se.

Kam jezdíte? Co děláte za výlety? Vyprávěl jste, než jsme začali natáčet o jednom, který si myslím, že by stál za zmínku.

My děláme pravidelně každý rok tady u nás po republice jízdu nebo setkání, které pořádáme po každé v jiném kraji. Pořádáme to pod názvem “Na Ogaru zemí Českou”. A pokaždé to

pořádá jiný člen. A pořádá to ve své domovině nebo ve svém kraji nebo v místě, kde to má rád. Zkrátka, pokaždé se sejdeme na jiném místě, kde je naplánovaná nějaká vyjížďka s nějakými zastávkami, kde ty motorky prezentujeme. A to děláme každý rok. No a pak jednou zhruba za tři, za čtyři roky, jak nám to vyjde, děláme i zahraniční výlety. A většinou po stopách historických závodů. Takže máme zdokumentovány různé jízdy, závody, kterých se Ogar zúčastnil. Tak se snažíme je mapovat a jezdíme po jejich stopách.

Jezdíte po stopách závodů, kterých se značka Ogar účastnila. Jak byla úspěšná v motorsportu v té době?

Byla velmi úspěšná.

To znamená?

To znamená, že v roce 1934, kdy ten Ogar přišel na scénu, kdy ty motorky byly úplně nové, tak hned v prvním měsíci se zúčastnili závodů tisíc mil. Ale ne tisíc mil československých, jak dneska známe, to byl jiný závod, ale pod stejným názvem, tuším. Tak tam Ogar obsadil první tři místa.

Hned takhle ze startu?

Hned takhle ze startu. Takže on se velice dobře zapsal.

My jsme mluvili o tom, kolik je nebo kolik se dochovalo motocyklů značky Ogar. Kolik jich vlastníte vy sám?

Tak já jich mám jedenáct.

To už je docela slušné stádo. Vy jste i restaurátor těch motorek. Aktivně vyhledáváte motorky, které by byly ke koupi a sháníte? Nebo už jich máte dost?

Tak já si myslím, že jich mám dost. Ale když se něco objeví na prodej, tak je to někdy silnější než já. Tak tu chvíli si pak myslím, že jich dost nemám.

Je to dobrá investice?

Určitě je. Ale já na to teda nepohlížím jako na investici. Já si to troufnu říct, že jsem opravdu srdcař a sběratel té značky. Takže to sbírám a snažím se tu sbírku nějak dokompletovat a ucelit. A jednou bych to rád nechal svým dětem.

Kolik vám toho ještě zbývá? Protože v případě téhleté značky, která nemá zas tak dlouhou historii, se asi dá říct, kde je začátek a kde je konec té vaší sbírky.

Tak jsou nějaké základní modely. Ty mám. Ale pak byly různé, bych řekl, podmodely. Takže tím to začíná. To jsou barevná provedení, jiný typ nádrže, jiný typ sedadla, jiné provedení výfuků a tak dále. V podstatě, když pak máte ten základ, tak si říkáte dost, mám to. Ale pak si říkáte, tato by byla ještě dobrá, tenhle model by byl dobrý. Ale tak má to svůj konec určitě. Není to nekonečný. Ale ještě by se něco dalo dosáhnout, zkompletovat.

Je ta značka spojována s nějakou slavnou osobností, která na ní jezdila?

Je jich tam několik. Když si vezmu ty slavné závodníky, tak na Ogaru byl Jan Lucák a docela dobře ho proslavil. Byl velice dobrý plochodrážní jezdec. Samozřejmě Ogar dělal teda i plochodrážní motocykly, kde byly použity motory anglické firmy JAP. A právě Jan Lucák tu značku velice dobře proslavil jako plochodrážník. Pak na Ogaru začínal pan Štajner, který byl okruhový silniční jezdec. Proslavil ho i žena, Vlasta Malá. Ta byla dcerou pana Františka Malého, což byl výrobní ředitel Ogaru. A proslavila ho tím, že jako první žena absolvovala nejslavnější mezinárodní závod za první republiky, jízda Malou dohodou. Ta ho jako jediná žena na motocyklu ujela a celý dokončila.

Jízda Malou dohodou, to je ten závod, jehož trasu jste absolvovali?

Ano, v minulém roce jsme se vydali po stopách tohoto závodu, který startoval v Praze s cílem v Bělehradě. Takže jeli jsme přes celou Českou republiku, Slovenskou republiku, malou část Ukrajiny, Rumunsko a Srbsko do Bělehradu. A z toho Bělehradu jsme jeli po ose přes Maďarsko zpátky, 3800 kilometrů.

A opravovali jste? Jak dlouho jste to jeli?

Jeli jsme to 14 dní a opravovali jsme… Nevím, nedokážu to spočítat.

Tak hodněkrát, nebo pořád?

Pořád něco. Ale v podstatě až na jednu opravu, kterou jsme nedokázali vyřešit, jsme opravili úplně všechno.

Říkal jste v úvodu, že v té předválečné produkci se motocykly značky Ogar nevyvážely do zahraničí, že neexistoval export. Bylo to po válce jinak?

Dostaly. A to až ten poslední model. Jak jsem říkal, v tom podvozku Javy, tak tyto motocykly, tyto Ogary 350 označení typ 12, tak ty byly v podstatě dost masivně vyváženy.

V současné chvíli je někde ve světě někdo, kdo ty motorky sbírá, o kom byste věděl, koho by zajímaly a kde případně?

Určitě. Máme kontakty a poměrně dost těch motorek je v Jižní Americe.

V Jižní Americe?

Tam se poměrně dost vyvážela. Tam Jawa a Ogar - ono to pak asi navázalo na sebe - mají docela velkou tradici, tam ty motocykly jsou.

A ještě někde jinde?

Jsou. Máme kontakty i ve Švédsku, ve Finsku, ve Francii, v Belgii, v Německu jsou nějaké. V Americe jsou dokonce, bylo jich tam vyvezených pár kusů.

Děláte nějaký mezinárodní sraz?

Ne, to jsme zatím nedělali. Děláme je opravdu zatím jen u nás. Do ciziny jenom vyjíždíme na krátké dvoutýdenní výlety. Takže žádný mezinárodní sraz jsme nedělali.

Já jsem zmínil už několikrát výstavu motocyklů značky Ogar, která bude 24. až 26. května na Chuchelském závodišti v Praze.

Ano. A myslíme, že tam v ten termín se nebude konat žádný dostih.

Takže to tam budete mít celé pro sebe. Co očekáváte? Kolik motorek? Co se bude dít?

Tak jedná se o velkou výstavu k výročí 90 let, kterou značka Ogar slaví. Dokonce nám to vyšlo úplně přesně na měsíc, protože první motocykly Ogar byly prodány v květnu 1934. Takže jedná se o velkou výstavu, myslím si, že mezi veteránisty a ve veteránském hnutí jde o velmi významnou akci svého druhu. Troufnu si říct, že jsme první veteránský spolek, který dělá tak velkou výstavu vlastně na svoje náklady, za svoji režii.

Takže co můžou diváci očekávat?

Strašně rád bych všechny pozval. Uvidí absolutně kompletní výrobní řadu motocyklů Ogar. Uvidí právě, jak jste zmiňoval, některé ty závodní speciály. Uvidí tam minimálně dva prototypy značky Ogar, které se dochovaly do dnešních dnů. A právě, jak jsme se bavili, uvidí tam ty různé barevné modifikace, které se dělaly. A ty motocykly budou jak v původních dochovaných stavech, tak renovované motocykly.

Kolik tak očekáváte, že přijede na výstavu?

Bude tam stálá expozice. Ta bude mít něco kolem padesáti motocyklů a asi dvacet jízdních kol, které firma vyráběla. A v sobotu bude i vyjížďka na těchto motocyklech, ale ty, které budou v expozici se nebudou účastnit. Ta expozice bude prostě stále, aby všichni návštěvníci měli možnost vidět a nebyli o něco ošizení. Ale právě v sobotu přijedou ty motocykly, které pojedou tu vyjížďku, tak nedokážu říct, kolik se nás tam sejde.

Kolik tipujete přibližně? Vyšší desítky, nižší desítky?

Vyšší desítky. Nevím, jestli se podaří pokořit stovku, to asi se nepovede, ale nebude to daleko od ní, myslím si.

My jsme mluvili o historii značky Ogar. V té době, kdy Ogar vznikl, kolik bylo v Česku vůbec značek nebo firem, které vyráběly motorky?

Bylo jich dost, nedokážu, teď jste mě trochu zaskočil, nedokážu to říct přesně, ale myslím si, že mezi čtyřiceti, padesáti určitě.

Já jsem tou otázkou mířil tam, jak významná ta značka Ogar byla. Podle toho, co jste říkal, když jsme mluvili o Jawě a o Čezetě, tak patřila mezi ty nejvýznamnější, nebo to byla malosériovka?

Byl to třetí největší výrobce v Československu, hned po Čezetě a po Javě. Z dnešního pohledu

to byla samozřejmě malosériovka. Ta firma se primárně zaměřovala na výrobu motocyklů. Nebylo to jako firma Praga, kde ten prim hrála auta a ty motorky se dělaly v menší míře. Tahle firma dělala jenom ty motocykly, takže se tomu mohli trošku věnovat. Určitě patřila, myslím si, mezi významné firmy své doby.

Představujete si někdy, jak by to vypadalo, kdyby byly alternativní dějiny a nedošlo by ke znárodnění, kde by značka Ogar byla dnes, jestli by vůbec existovala a kdo by byli její konkurenti?

Byť jsem teda velký fanda té značky, tak si myslím, že by dnes neexistovala.

Proč myslíte?

Tak podívejte se na jiné firmy, na jiné značky, které měly světový věhlas a dnes už nejsou. Já si myslím, že by zanikla, že by ji trochu požrala ta doba a že asi neměla by šanci.

Já mám rád momenty, když můžu buď auto nebo motorku, vidět v nějakém filmu. V jakém filmu bysme mohli Ogara vidět?

V několika filmech. Samozřejmě jsou to všechno filmy pro pamětníky. Docela známý film je Klapzubova XI, kde je Ogar často vidět. Pak film Ženy u benzinu, nebo film Větrná hora.

A jsou ještě nějaké další momenty, kde bysme se s Ogarem mohli setkat? O těch slavných jménech, slavných sportovcích nebo závodnících už jsme mluvili, ale co nějaké významné jméno ze stříbrného plátna?

Firma Ogar si nechala udělat hymnu. V roce 1938 byla nazpívaná písnička pod názvem Ogar a zpíval jí, tuším, Jára Kohout.

Tak to je velmi významné jméno. A já myslím, že s touhletou veselou a zajímavou informací bychom se mohli rozloučit. Já jenom připomenu ještě jednou tu výstavu – 24. až 26. května v Praze na Chuchelském závodišti. A jenom připomenu, že jste poslouchali pořad O všem na Radiu Prostor, kde byl dnes hostem Tomáš Rokos, fanoušek a restaurátor motocyklů dávno zaniklé značky Ogar. Děkuji, že jste přišel.

Já také děkuji a všechny posluchače ještě jednou zvu. Do Chuchle přijďte, bude to výjimečná událost. Děkuji.

Zvu i já a od mikrofonu se loučím. Pěkný den.