Muži jsem nechtěla říct: „Buď chlast, nebo já.” Možná jsem se bála, že si zvolí ten chlast, říká Barbara Monti

Rozhovor s Barbarou Monti:

Barunko, já jsem si tě pozvala, protože chci lidem ukázat a pořád jim připomínat, že ten život jde nahoru a dolů. Na sociálních sítích si všichni retušují fotky. Dělala jsi to i ty?

Nikdy, protože já ctím život a dnes se veškerá lidskost vytrácí.

Toužila jsi vždycky po starších mužích?

Ano, vždy. I kamarády jsem měla starší, víc jsem si s nimi rozuměla.

Vztah s tátou jsi měla dobrý?

Táta fungoval tak, že jsem si to jeho fungování kompenzovala tím, že jsem si právě našla mého bývalého partnera. To znamená, že mi tam něco chybělo.

A dokážeš to pojmenovat?

Dneska už ano. S partnerem jsme spolu byli sedmnáct let a nebylo to jenom zlé. Odkoukala jsem, jak se choval táta k mámě a zvykla jsem si na to.

Choval se k ní ošklivě?

Dalo by se říct, že ano. Nakládal jí na záda a ona to pořád nosila dál. Dělala to kvůli nám, protože nechtěla zničit rodinu. Dnes už vím, že je to špatně. Snažila jsem se mámu od táty dostat, ale on jí měl zpracovanou. Ubližoval jí a pak jí koupil perníkové srdce na pouti.

No, nám stačí málo.

Přesně tak.

Takže jsi viděla u rodičů vzor, který jsi “zkopírovala” do svého partnerského života. Kdy jsi začala randit?

Pozdě. První pusu jsem dostala v sedmnácti a první sex jsem měla v devatenácti. Můj táta byl DJ a obecně mě nikam nechtěl pouštět. Tak jsem si vymyslela, že budu jezdit na tábory jako instruktorka – to bylo povoleno.

Jaká byla tvá první láska?

První láska byla krásná, byl to záchranář Letecké záchranné služby v Ostravě. Byl krásný, takový medvídek. Měla jsem v životě jen dva partnery. Po záchranáři přišel “Baťa ze Zlína” – ten vztah skončil celkem rychle. Potom jsem šla s kamarádkou na její rande a dopadlo to tak, že jsem se s tím mužem začala bavit já. On nebyl její typ a ona se až příliš podobala jeho bývalé manželce. (smích) Já jsem tenkrát pracovala na soudu jako vyšší soudní úřednice, takže jsem nařizovala exekuce a stanovovala jsem výživné, což se mi posléze hodilo. (smích) Dal mi telefon, kdybych chtěla někdy na kafe – no a z toho kafe bylo sedmnáct let a dvě děti. Byl velmi sebevědomý. Založil první směnárny v Praze. Dnes mu je čtyřiašedesát.

Věděla jsi, že má peníze?

Ani ne, on to nikdy moc neukazoval. Byl elegantní, ale nebylo to okaté. Byl velmi charismatický. Na to kafe jsme šli do Rytířské, do vyhlášené kavárničky. Tehdy mi bylo čtyřiadvacet a bylo to nádherné. Ptal se mě, co dělám večer. Řekla jsem, že jsem měla jít do kina s jiným mužem, ale že mě nevyzvedl, tak nejdu. A on hned: “No jasně, že nejdeš. Jdeš se mnou na oslavu kamaráda.” Vidíš? Už tehdy jsem si těch špatných signálů měla všimnout. Nakonec jsme jeli za tou partou hokejistů.

Na prvním rande?

Pak mě vzal někam do bazénu, skočil tam nahatý a řekl mi, ať jdu taky. Já se styděla, byla jsem nezkušená. Byl to bazén u něj doma, což jsem pochopila až později. Měli jsme nádherný večer. Měli jsme sex všude možně a nakonec jsem tam zůstala celý víkend. Mně opravdu imponoval jeho život, jak si uměl užívat a sežrala jsem to i s navijákem. Měli jsme krásný život, každý rok jsme trávili zimu v Thajsku. Tam jsme si vystačili sami, byli jsme na opuštěných plážích a milovali jsme se od rána do večera.

Jak to pokračovalo?

No, byla tam i ta druhá stránka – začala jsem si zapisovat své myšlenky a takhle začala vznikat moje kniha. Neuměla jsem zpracovat ty negativní emoce – cítila jsem se špatně a nedokázala jsem si to vysvětlit. Vždycky mi pomáhalo se z toho vypsat.

Dával ti sežrat, že jsi mladší?

To ne. Po šesti letech vztahu jsem otěhotněla. Můj gynekolog byl shodou okolností na vedlejším ostrově, tak jsme tam přijeli a já ho prosila, aby mě nějak zkontroloval. (smích) Když se narodila naše první dcera, tak začaly problémy s jeho bývalou ženou i v práci. Takže začal sahat po nějakých utišujících prostředcích. Nevěděl, jak z toho ven. Musel docházet k soudu a začal víc pít.

A co se tím změnilo?

Najednou se to s tou jeho energií otočilo a vyzařoval jen tu negativní. Byl toxický a já začala chřadnout. Moje tělo na to začalo reagovat, začaly se mi objevovat exzémy. A do toho se nám narodila druhá dcera. Tohle už bylo v době, kdy se mi s ním velmi těžce žilo. Přemýšlela jsem nad tím, jestli odejdu, jestli to těm dětem udělám. On si nedokázal přiznat, že má problémy. Posléze mi došlo, jak byl strašně sobecký. Nakonec jsem se ale rozhodla, že s ním zůstanu. Věřila jsem, že to nějak zvládneme, ale to se nestalo, všechno bylo akorát horší. Byla u nás i policie, házel s věcmi, ale mě nikdy neuhodil. Katastrofa byla i to, že jsem začala pít i já.

Kde byly děti, když se tohle dělo?

Ze začátku spaly, protože byly malé. Ale potom se začaly probouzet – slyšely můj křik. Chtěla jsem to nějak řešit, ale on řval, jak bez toho nedokáže žít, že mu to pomáhá. Ten alkohol mu dával sílu na to, aby vše zpracoval.

Jak probíhalo to psychické týrání?

Jeho problém byl, že na jednu stranu tu rodinu opravdu chtěl, ale na druhou stranu mu extrémně vadily třeba dětské hračky, obrázky na lednici, dětské oslavy… A nenáviděl Vánoce – extrémně ho štval vánoční stromeček i výzdoba. Jednou mi hodil ten stromeček z okna, tak jsem se snažila rozbít něco, co měl nejradši – televizi. (smích) Ale byla tak těžká, že se mi to nepovedlo. Pak si vzpomínám, že házel i věcmi dětí, to mi strašně vadilo. A lhaní mu šlo skvěle. Myslím si, že proto mu šlo vydělávat prachy. (smích) Těm dětem to vždycky nějak vysvětlil, ale takhle přece nešlo žít. Velmi se mi zhoršovala kůže na obličeji i na rukou. Vůbec mi nedocházelo, že to s tou situací doma nějak souvisí. Chtěla jsem mu pomoct, pořád jsem ho milovala. Přestal pít na dva týdny a byl úžasnej – on si ale myslel, že to tak není. Chodili jsme spolu i na terapie.

Jak reagovaly dcery?

Hodně jsem ho omlouvala, stejně jako to dělala moje máma.

Co byla poslední kapka?

Poslední kapka zapříčinila to, že jsem do týdne přeložila rodné listy holčiček a s jedním kufrem jsme odjely ze země.

Po sedmnácti letech? A kam jste jely?

Ano, po sedmnácti letech. Jeli jsme na Maltu. Byla jsem bez peněz, protože jsme poslední roky řešili samé soudy. Potřebovala jsem si tedy zajistit příjem, zajistit děti. Ta poslední kapka se týkala mé mámy… Mimo jiné to bylo na oslavě mé mladší dcery. Oznámila jsem mu, že odjíždím. On s tím byl v pohodě. Došlo mi, že mám na Maltě kamarádku s dětmi a napadlo mě, že bychom možná mohli být u ní. Opravdu jí moc děkuji – do měsíce po příletu na Maltu jsem měla papíry, rezidenční karty, školy pro děti i práci. Byli jsme tam dva a půl roku.

To je opravdu šílený příběh. Věřím, že se v tom některé ženy vidí.

Já jsem mu nechtěla říct: “Hele, buď chlast, nebo já.” Možná jsem se totiž bála, že by si zvolil ten chlast. Mělo to pak ještě neskutečný vývoj. Kdybych to měla říct všechno, tak tu budeme opravdu dlouho. Každopádně dostal šanci za námi přiletět, ale nic se nezměnilo. Ukázal mi dokonce video, jak má sex s jinou ženu v našem domě, v naší posteli. V ten den, 9. listopadu, jsem mu oficiálně oznámila, že je konec.

Celý příběh si lidé budou moct přečíst ve tvé knížce. Kdy vyjde?

Naplánovaná je na leden, ale doufám, že to stihneme už pod vánoční stromečky. Doufám, že dokáže i pomoct. Zůstaňte silní, život je krásný.